Stimulátory uvolňování růstového hormonu: vyšší hladina je jen začátek

Přitažlivost této myšlenky je pochopitelná: hladina růstového hormonu s věkem obvykle klesá, a její návrat k hodnotám mladších lidí tak může vzbuzovat naději, že i tělo bude fungovat jako za mlada. Tuto souvislost je ale potřeba ověřit. Odborná společnost Endocrine Society rozlišuje hormonální změny spojené s věkem od hormonálních onemocnění a upozorňuje na zásadní mezery v důkazech pro léčbu samotného stárnutí. [5]

Hned na začátku je důležité ještě jedno medicínské rozlišení. Ve Spojených státech je tesamorelin schválen ke snížení nadměrného množství břišního tuku u dospělých s lipodystrofií spojenou s HIV, tedy poruchou rozložení tuku v těle. Jde o vymezený léčebný cíl u konkrétní skupiny pacientů. Toto schválení neprokazuje, že jiné látky podporující uvolňování hormonů nebo samotný tesamorelin přispívají ke zdravému stárnutí. [7] [12]

Hodnota v krvi, tělesný ukazatel a přínos v běžném životě jsou různé výsledky

Biomarker je měřitelný biologický znak, například množství IGF-1 v krvi. Může ukázat, že léčivo ovlivnilo systém, na který mělo působit. Beztuková tělesná hmota je ukazatel složení těla; kromě svalů zahrnuje i vodu a další tkáně.

Ani jedno měření přímo neříká, zda člověk snadněji vyjde schody nebo se vyhne ztrátě soběstačnosti. Pokud se určitý měřený ukazatel používá jako náhrada za zdravotní přínos, označuje se jako zástupný ukazatel. Souvislost mezi nimi je třeba doložit. Níže popsaná studie MK-677 ukazuje, proč je toto rozlišení důležité. [1]

Jak tyto látky mění uvolňování hormonů?

Hypofýza, malá žláza na spodině mozku, uvolňuje růstový hormon v pulzech. Růstový hormon podporuje tvorbu inzulinu podobného růstového faktoru 1, obvykle označovaného zkratkou IGF-1. Tyto signály ovlivňují růst, látkovou výměnu a udržování tkání. Jejich běžné změny s věkem samy o sobě neznamenají diagnózu hormonálního nedostatku, který vyžaduje léčbu. [5]

Sekretagogum je látka, která podněcuje buňky k uvolňování jiné látky. Zde probírané látky podporují uvolňování růstového hormonu prostřednictvím různých receptorů — molekulárních přijímačů, díky nimž buňky reagují na signály.

V praxi je podstatné určit přesnou látku, podobu přípravku a zamýšlené použití. Společná biologická odpověď na několik léčiv neznamená, že mají stejné přínosy či rizika. Kombinování léčiv navíc otevírá samostatnou otázku, na kterou důkazy o každé složce zvlášť nemohou odpovědět.

Co se ukázalo při měření tělesných schopností?

Šíři výsledků ilustrují tři studie. Každá porovnávala jednotlivé léčivo s placebem, tedy přípravkem bez účinné látky; nešlo o přímé porovnání léčiv mezi sebou.

Ve studii MK-677 u zdravých dospělých se po jednom roce průměrné množství beztukové tělesné hmoty při léčbě zvýšilo o 1,1 kg a při podávání placeba kleslo o 0,5 kg. Hladina glukózy, tedy krevního cukru, nalačno vzrostla přibližně o 5 mg/dL při užívání MK-677; účastníci také hlásili zvýšenou chuť k jídlu, mírné otoky nohou a bolesti svalů. Studie trvala dva roky a měla upravené uspořádání s přechodem mezi léčbou a placebem. Analýzy druhého roku však byly průzkumné, sloužily tedy k hledání dalších souvislostí. Počet účastníků a délka sledování nestačily k rozhodnutí, zda léčivo zlepšuje tělesné schopnosti. Studie takový přínos neprokázala, ale nemohla ho ani vyloučit. [1]

Také u capromorelinu záleží na tom, co přesně studie měřila. Při testu chůze účastníci kladli jednu nohu přímo před druhou. Po sloučení léčených skupin činilo zlepšení po šesti měsících oproti placebu 0,9 sekundy. To je příznivý výsledek testu, studie však neprokazuje, zda by znamenal znatelný přínos v běžném životě, menší omezení soběstačnosti nebo delší život. Účastníci této studie měli mírná omezení, zatímco dobrovolníci ve studii MK-677 byli relativně zdraví; to může ovlivnit, jak velký prostor ke zlepšení existuje. Studii capromorelinu podpořila společnost Pfizer a byly zveřejněny pracovní a finanční vztahy se společností. [3]

Studie po zlomenině v oblasti kyčle přidává další, odlišnou obavu. Městnavé srdeční selhání znamená, že srdce nepumpuje krev dostatečně pro potřeby těla. Toto podezření, kvůli kterému byla studie zastavena, neumožňuje přesně vyčíslit riziko pro každého možného uživatele. Je však důležité při hodnocení léčby u zranitelných starších pacientů. Bezpečnostní upozornění amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) k individuálně připravovaným léčivým přípravkům výslovně uvádí toto zjištění jako důvod k obavám u mesylátu ibutamorenu. Vyšší hodnota IGF-1 tuto obavu neřeší. [4] [10]

Pro CJC-1295, ipamorelin a sermorelin máme různé důkazy

Dvě rané studie CJC-1295 trvaly 28 a 49 dní a zahrnuly zdravé dospělé ve věku 21–61 let. Prokázaly přetrvávající zvýšení hladin růstového hormonu a IGF-1 a nehlásily žádné závažné nežádoucí reakce. Hlavní měření sledovala, jakému množství hormonů byl organismus vystaven a jak dlouho látka působila, nikoli výskyt pádů, soběstačnost či délku života. Krátké studie nemohou vyřešit otázku bezpečnosti při mnohaletém užívání. [2]

Zde záleží na konkrétní formě látky. DAC, z anglického drug affinity complex, označuje úpravu, která má prodloužit působení. Posouzení FDA pro individuální přípravu léčiv rozlišovalo několik forem CJC-1295, včetně forem s DAC i bez něj. Samostatné bezpečnostní upozornění úřadu popisuje omezené klinické údaje, obavy z imunitních reakcí, nedostatečné informace o vlastnostech přípravku a hlášení zvýšené tepové frekvence a reakce s rozsáhlým rozšířením cév. Samotný název na výrobku nestačí k ověření, že jde o stejnou formu látky jako v konkrétní studii. [9] [10]

Ipamorelin byl po operaci střev zkoumán v randomizované studii, tedy studii s náhodným přiřazením léčby, do níž bylo zařazeno 117 pacientů; do hlavních analýz bezpečnosti a účinnosti jich bylo zahrnuto 114. Podával se do žíly po dobu nejvýše sedmi dní nebo do propuštění. Doba, za kterou pacienti začali snášet standardizovanou porci pevné stravy, se statisticky významně nelišila od placeba. Významný rozdíl se neprokázal ani u dalších sledovaných ukazatelů účinnosti. Tato studie podpořená společností Helsinn neprokazuje přínos dlouhodobého podávání podkožních injekcí pro zdravé stárnutí. Výzkumníci popsali krátký režim podávání jako dobře snášený. Bezpečnostní upozornění FDA současně uvádí závažné nežádoucí příhody včetně úmrtí hlášené při výzkumu nitrožilního ipamorelinu a nedostatečné informace o bezpečnosti některých jiných způsobů injekčního podání. Příhoda během léčby sama o sobě neprokazuje, že ji léčivo způsobilo. [6] [10]

U sermorelinu existuje povzbudivé, ale omezené zjištění týkající se poznávacích schopností u lidí. Šestiměsíční randomizovaná studie se zaslepením, při němž se během hodnocení neprozrazuje přiřazení léčby, rozdělila 100 zdravých dospělých ve věku 60–85 let k podávání sermorelinu nebo placeba; dokončilo ji 89 osob. Vybrané testy řešení problémů a pozornosti vyšly lépe při léčbě; slovní zásoba a slovní plynulost, tedy pohotovost při vybavování slov, se nezlepšily. Výsledky pocházely od lidí, kteří studii dokončili. Vzhledem k hodnocení několika testů a pouze šestiměsíčnímu sledování zůstává nejisté, zda by šlo o trvalý přínos v běžném životě. Studie neprokázala prevenci demence ani zachování soběstačnosti. Práce také popisuje dva případy odstoupení ze studie z důvodů pravděpodobně souvisejících s léčebným postupem: vyrážky v místě vpichu a celkové nepohody. Společnost Serono dodala zkoumané léčivo a placebo a dva autoři zveřejnili své vztahy se společností. [11]

Historie schválení sermorelinu odpovídá na jinou otázku. Dřívější přípravky Geref měly ve Spojených státech schválení pro léčbu nedostatku růstového hormonu u dětí a pro diagnostické testování. Jejich schválení byla zrušena s účinností od června 2009; v roce 2013 FDA konstatoval, že ke stažení nedošlo z důvodů bezpečnosti nebo účinnosti. Tato historie neznamená, že byl lék stažen jako nebezpečný, ani nedává dnešnímu individuálně připravovanému přípravku schválení pro prodlužování života. [8]

Studie sermorelinu neprokázala zachování soběstačnosti ani prodloužení života. Studie, v nichž se CJC-1295 a ipamorelin podávaly samostatně, nemohou ukázat, zda by tyto přínosy měla jejich kombinace. [2] [6] [11]

I schválené použití má své hranice

Informace o přípravcích Egrifta SV a Egrifta WR s tesamorelinem uvádějí použití ke snížení nadměrného množství břišního tuku u dospělých s lipodystrofií spojenou s HIV. Vylučují použití k hubnutí a uvádějí, že dlouhodobá bezpečnost pro srdce a cévy nebyla prokázána. Důležitá upozornění se týkají zvýšené hladiny IGF-1, zadržování tekutin a obtíží s kontrolou hladiny glukózy v krvi. Přípravky se nesmějí používat u lidí s aktivním nádorovým onemocněním. Informace o přípravku WR z března 2025 rovněž uvádějí, že přípravky WR a SV nejsou vzájemně zaměnitelné. Tyto údaje se vztahují k uvedeným americkým přípravkům. [7] [12]

Ani samotná biologie stárnutí nenabízí jednoduchý cíl. Omezení signalizace růstového hormonu prodlužuje život u některých zvířecích modelů, často s genetickými změnami působícími po celý život. Z toho nelze vyvozovat, že máme u staršího člověka hladinu hormonu snižovat, nebo zvyšovat. Otázkou zůstává, zda určitá léčba přináší dostatečně významný přínos při přijatelné míře nežádoucích účinků u lidí, kteří by ji měli dostávat. [5]

Začněte schopností, kterou si chcete zachovat

Obavy ze slabosti, pomalejší chůze, zhoršování paměti nebo jedné laboratorní hodnoty mohou vést k velmi odlišným rozhovorům s lékařem. Užitečným prvním krokem je pojmenovat problém a říci si, co by představovalo smysluplné zlepšení.

Do tohoto rozhovoru stojí za to přinést například tyto otázky:

• Jaká diagnóza by léčbu odůvodnila nad rámec pouhého porovnání hormonálních hladin s mladšími lidmi?

• Která studie zkoumala tuto přesnou látku a podobu přípravku u lidí, jako jsem já?

• Cítili se účastníci lépe nebo lépe zvládali běžné činnosti? Byla změna dost velká, aby měla význam?

• Jak se hodnotily změny hladiny glukózy, zadržování tekutin a další škodlivé účinky?

• Jaký výsledek by ukázal, že léčba má smysl, a kdy by se znovu vyhodnotila?

Nejužitečnější důkazy propojují biologický účinek s něčím, co člověku skutečně pomůže. Tyto studie ukazují, že takovou souvislost lze zkoumat — a že ji nelze předpokládat jen na základě vyšší hladiny hormonu.